ROZHOVORY A ČLÁNKY

Tsotsi Soundtrack

Rok 2006 byl pro jihoafrický film mimořádně úspěšný - vznikla řada snímků se silným hudebním tématem či s výraznou hudební složkou, které získaly řadu mezinárodních ocenění. Loni na podzim MOFFOM uvedl A Lion's Trail (Lví stopa), který získal cenu Emmy v kategorii dokumentárních filmů. Asi největší mezinárodní pozornost však vzbudil ohromující úspěch hraného filmu Tsostsi, který byl oceněn Oskarem pro nejlepší neanglicky mluvený film.

Za tento úspěch vděčí Tsotsi (tsotsi = gangster) velkou měrou vynalézavému užití hudby jihoafrických townships a street culture, které vytvářejí atmosféru filmu. Na hudební složce filmu se zásadním způsobem podílí Zola, představitel jedné z vedlejších rolí a ústřední osobnost zdejší scény kwaita - tato hudební forma je směsí house music, rapu a prvků africké hudby. Zola je nejenom herec, ale rovněž nejprodávanější hudebník vůdčího nezávislého jihoafrického labelu Ghetto Ruff, jehož zakladatel a ředitel Lance Stehr (bývalý manažer dnes již legendární jihoafrické hip hopové formace Prophets of Da City) se na energií nabitém soundtracku filmu Tsotsi podílel jako hudební konzultant. Několik videoklipů z tohoto projektu bylo uvedeno na MOFFOMu 2006.

O hudbě k filmu Tsotsi a připravovaných hudebních a dokumentárních projektech z dílny Ghetto Ruff hovořil Lance Stehr s programovým ředitelem MOFFOMu, Keithem Jonesem.

KJ Jak vlastně vznikal film Tsotsi?

Lance: Řada jihoafrických režisérů se pokoušela natočit film jako je Tsotsi, zvláš» po úspěchu menších projektů s podobným tématem. Tedy zvláště po Yizo Yizo. To byl televizní pořad z let 2001-2002, na němž jsem se podílel. Celý soundtrack Yizo Yizo produkoval label Ghetto Ruff, Zola tam vystupoval jako herec, hrál postavu jménem Papa Action. Yizo Yizo bylo něco mezi seriálem a reality show o jihoafrické mládeži vyrůstající v townshipech po roce 1994, o životě na ulici ale i o školách, a o tom, jak se mladí lidé dostávali do styku s tehdejším podsvětím, tsotsi té doby. Ten zpětný pohled je dnes zajímavý, protože když jsme dělali obsazení Yizo Yizo, napadlo mě, že vezmeme všechny uchazeče do studia a zkusíme, kdo z nich umí opravdu rapovat. Celonárodní sledovanost toho pořadu totiž mohla talentovaného člověka snadno vynést nahoru. Byl to okamžitý nápad, nicméně všichni herci byli pozváni do studia, a jakmile u mikrofonu přišla řada na Zolu - jako první track předvedl "Ghetto Fabulous" - bylo jasné, máme před sebou hvězdu. A když pak člověk viděl jeho práci v tom televizním seriálu, bylo hned zřejmé, že je také výborný, velmi intuitivní herec. To bylo v roce 2001. V té době se celá řada režisérů snažila najít scénář, který by vyprávěl o každodenních zkušenostech mladých lidí, o životě v ghettu, který se tak či onak točí kolem kwaita. Takže kwaito bylo v řadě těchto projektů hybnou silou. No a pak se stalo něco opravdu zvláštního - aby se věci opravdu pohnuly kupředu, musel do JAR přijet starší chlap, šestapadesátiletý, k tomu Angličan polského původu.

KJ Ano, hlavní producent filmu, Peter Fudakowski. Co ho vlastně do Johannesburgu přivedlo?

Lance: Potkal v New Yorku kohosi, kdo mu doporučil román Athola Fugarda, Tsotsi, který je sám o sobě obestřen spletitou historií. On si to přečetl a získal práva na zfilmování a pak oslovil Gavina Hooda, který podle knihy napsal scénář. Když mi později vyprávěl, jak se k tomu dostal, říkal, že ani tehdy si nebyl stoprocentně jistý, zda do toho půjde, protože nikdy neměl z JAR dobrý pocit. Zvláště proto, že je původem z Polska a jeho rodiče zažili na vlastní kůži komunismus.

KJ Takže měl zřejmě negativní asociace spojené s historií ANC (Afrického národního kongresu) v Jižní Africe.

Lance: Negativní asociace v něm vzbuzovalo především spojení ANC s komunismem, protože komunisté, kteří byli tehdy u moci v Evropě měli podporu ANC - a naopak.

KJ V Čechách je to podobné. Mnohem starší historie ANC v kontextu Jižní Afriky je tu prakticky neznámá. V povědomí tu jsou osmdesátá léta - Winnie Mandelová a Joe Slovo, o Johnu Dube, který ANC založil v r. 1912 se ale prakticky neví. Konečně i asociace z osmdesátých let dnes již víceméně vybledly, ale ještě v polovině devadesátých let v Čechách panovala velmi silná nedůvěra a nechu» k ANC a jeho minulým svazkům s komunismem, ještě zesílená faktem, že Joe Slovo, který zde byl znám svým osobním napojením na komunistické režimy, byl členem tehdejší jihoafrické vlády. Češi by tenhle postoj bezprostředně chápali.

Lance: Ano, takhle on tu situaci tehdy viděl. Nakonec se však přeci jen poprvé do Jihoafrické Republiky vypravil s režisérem Gavinem Hoodem. Tehdy vůbec netušil co zde může očekávat. Nemusím snad říkat, že skutečnost byla poněkud jiná než jeho obavy, nicméně přesto nebyl docela přesvědčen, že se do filmu pustí. Pak ale jednoho dne v obchodním centru Rosebank Mall zašel do CD Wherehouse a kam se podíval, prodávali Zolovo CD, to s těmi černobílými kamióny na obalu. Ihned si ho všiml, říkal si, že ten záběr je skvělý - sám totiž také fotografuje. Ze zvědavosti si tedy šel CD poslechnout k pultu a u druhého tracku už věděl, že do toho půjde. Na místě se rozhodl, že ten film musí dělat. Pochopil, že co dosud chybělo byla ta hudba. Takže ač se to může zdát zvláštní, ten projekt nakonec rozjel šestapadesátiletý Polák z Anglie, kterého dostalo drsné jihoafrické kwaito.

KJ Takže vlastně oslovil Zolu hned zpočátku kvůli hudbě?

Lance: Už ten prodavač v obchodě mu řekl, že Zola je také herec. To právě Petera nadchlo, to byl jeden z momentů, kdy si řekl, že to je ono. Našel si nejprve můj telefon na obalu CD, zavolal mi domů a dali jsme si schůzku. Ptal jsem se ho tehdy, jaké publikum chce tím filmem oslovit. Já uvažoval spíš o jihoafrickém publiku. Ale on byl už tehdy, od samého začátku rozhodnut mířit na Oscara. Pochopitelně jsem mu tedy řekl, že pokud si je tím tak jist, může s námi všemi počítat. Ghetto Ruff obstará ten správný sound, aby film měl správnou atmosféru. Naše spolupráce tedy započala již v této rané fázi. To bylo rok a čtyři měsíce před začátkem samotného natáčení a Peter si tehdy představoval pro hlavní roli právě Zolu. Později však s režisérem dospěli k názoru, že Zola pro jejich záměr není komerčně vhodný a Peter měl velké obavy, že Zola nebude chtít hrát vedlejší roli, kterou mu posléze nabídli. Já naopak věřil, že tu vedlejší roli vezme, protože jsme si od začátku oba řekli, že projekt podpoříme a budeme se ho účastnit a» se děje cokoliv.

KJ Z jakého důvodu jim připadal Zola nekomerční? Zola byl přece už tehdy velkou hvězdou?

Lance: Předně Zolovi je 28 a představiteli hlavní role Presleymu Cweneyagae je myslím tak něco kolem dvaceti. Navíc Presley má takový dětsky nevinný kukuč, takže vypadá mnohem mladší než Zola. Při obsazování hlavní role se instinktivně vžili do pohledu ženy; zdálo se jim že Presleymu by žena mohla odpustit spáchaný zločin, nebo to, že je tsotsi, kdežto Zola je mnohem drsnější typ a také je podstatně starší, takže se jim zdálo, že jemu by ženy odpouštěly těžko.

KJ No, on je dost ostrej řízek. Zola tedy rozhodně nevypadá jako neviňátko.

Lance: Právě. Je samá jizva a tak, zkrátka přesně ten typ hodně ostrýho hocha ze Soweta.

KJ Hudba vznikala souběžně se scénářem a změnami po celou dobu natáčení. Kdy jste začali spolupracovat přímo s tvůrci a pasovat hudbu na obraz během střihu?

Lance: Od začátku jsem úzce spolupracoval s Peterem, protože on byl po celou dobu hlavní hybnou silou co se hudby týče. Bylo mu hned jasné, že nejlíp víme, jakou atmosféru tam potřebuje. Shodli jsme se, že hudba má pomoci ten film prodat, a že se na mě v tomto ohledu může spolehnout. Takže mě přizvali coby jakéhosi prvotního hudebního poradce, abych vybral různé tracky které by se hodily k jednotlivým scénám. Pak měli ještě další dva Jihoafričany usazené v Los Angeles, kteří psali původní filmovou hudbu. Pro mě to byla zajímavá práce, protože v této fázi jsme se nejenom snažili naroubovat náš hybrid kwaita a hip-hopu film, já tam chtěl dostat ještě i další žánry, a tam jsme se trochu neshodli. Dost jsme se o tom hádali, protože pro mě Jižní Afrika není jenom kwaito a hip hop, je tu celá řada dalších hudebních žánrů které jsou velmi posluchačsky vděčné, od jazzu až po třeba maskandu. Jenomže oni na to nepřistoupili. Jeden takový track bylo třeba "Behind the Curtain" od Crazy Lu, zdálo se mi, že je to věc jako stvořená pro závěrečné titulky, kdy divák už film shlédl a je pln zážitku, a najednou spustí tahle pecka, která přesně vystihne divákovu náladu.

KJ Tak či onak, zdá se, že to byl obrovský úspěch. Hudba je v celém filmu velice působivá a CD se soundtrackem právě teď najdete ve výloze každého jihoafrického obchodu s deskami.

Lance: Ano, soundtrack měl opravdu velký ohlas. Právě jsme vydali DVD verzi zahrnující videoklipy k různým skladbám z filmu.

KJ Kdy jste se rozhodli vydat soundtrack v tomhle širším pojetí, které zahrnuje nejenom hudbu z filmu ale i hudbu inspirovanou filmem? Bylo to načasováno jen k domácí premiéře filmu, nebo jste soundtracku dělali širší mezinárodní reklamu?

Lance: Od samého začátku jsem se snažil producenty mezinárodního vydavatelství přesvědčit, abychom vydali dvojité CD i pro mezinárodní trh. Moje myšlenka byla vzít hudbu z filmu a pak další současné jihoafrické věci a vydat to společně na dvojitém CD, které by přinášelo to nejlepší ze současné jihoafrické hudební scény. Neumíš si představit, jak se tomu ti parchanti bránili. A taky nakonec bylo po jejich. Samé ty kecy, na kolik by je vydání dvojitého CD přišlo, jestli by se to rentovalo, co marže, atd. atd. Tak a» si to strčej do prdele. Tyhle CD s instrumentálními skladbami se stejně moc neprodávají. Oni na to mezinárodně vydané CD zahrnuli hodně instrumentální filmové hudby a to dvojité CD, které jsme nakonec vydali na Ghetto Ruff je v JAR bestseller.

KJ Mezinárodní verze zahrnuje hodně původní filmové hudby. Takže kolik kwaita a hip hopu —

Lance: - je na tom mezinárodním CD? Řekněme tak sedmdesát procent. Byl ten film už uveden v České Republice? Jak vlastně vypadá situace na tamní filmové scéně?

KJ Jižní Afrika je samozřejmě větší země a tedy i větší filmový trh, Česká Republika má však silnější filmovou kulturu, alespoň historicky. Doufejme, že si i zde jihoafrický film najde své diváky - možná právě díky Tsotsi, jako tomu bylo v jiných evropských zemích díky úspěchu filmu Sophiatown před několika lety, či díky loňskému úspěchu uCarmen iKhayelitsha na Berlinale. Tsotsi má být uveden koncem roku 2006, práva již zakoupila česká distribuční společnost. Rád bych se ale zeptal na nový hudebně filmový projekt, který teď rozjíždíš...

Lance: Je to docela dobrý, ne? Banda chlápků ve vězení, která dělá hudbu. To hned nevidíš. První rozhovor - a z věznice rovnou na CNN.

KJ Rád bych věděl víc o tomto novém mediálním projektu společnosti Ghetto Ruff. Protože jak jsem slyšel, připravujete dokonce i televizní pořad. Jaké je pozadí projektu? - to ti někdo zčistajasna zavolal z vězení a oslovil tě, nebo jak se to seběhlo?

Lance: Asi před devíti, desíti měsíci mi zničehonic zavolal chlápek z jedné dosti drsné věznice, a pak mi znovu volal každý měsíc. A já ho pokaždé odbyl, a» se ozve, až ho odtamtud pustí. Bylo mi zkrátka líto chlápka, který sedí v lochu a ještě vyhazuje peníze za telefon, protože jsem neměl v úmyslu se sebrat a jet tam za ním. Jaksi jsem doufal, že až ho pustí, bude mít tolik práce, že si na mně ani nevzpomene, protože když zase volal před pěti měsíci, řekl jsem mu, a» mi z vězení už nevolá, ale a» se určitě se ozve, až ho pustí. Ale znáš to, ve skrytu duše samozřejmě doufáš, že se neozve, protože se s ním vlastně nechceš bavit. Každý týden dostanu 200 demo snímků, každý den mi volá spousta lidí, a v březnu už mám rozplánovaný celý zbytek roku. Jen zřídka se tam vměstná něco dalšího, a to už musí být něco zatraceně mimořádnýho. Musí mě to opravdu dostat, abych si to vůbec zapamatoval. Ale přesně to se stalo. Jednoho dne mi zavolal, že už je venku a jestli se můžeme setkat. Souhlasil jsem se schůzkou kterou navrhnul v Carlton Centre. A věř mi, tam si lidi schůzky nedávají. Možná že Carlton Centre kdysi frčelo, ale to bylo než ho poslali do chládku na pěkně dlouhou dobu. Na schůzku jsem samozřejmě zapomněl, takže mi ten večer znovu volá, co se děje, a jestli dorazím. To už jsem se tomu nemohl vyhnout, tak jsem tam zajel - má očekávání nemohla být nižší. Potkali jsme se a zašli do rychlého občerstvení u Wimpyho - už jen to místo! Ukázalo se, že ho v patnácti zavřeli na šest let. Pak ještě s kámošem z cely začali hrát a byli úžasný, měli akustickou kytaru —

KJ To dělali konkurs přímo ve Wimpy?

Lance: Jasně, přímo ve dvoraně před Wimpy, kolemjdoucí se zastavovali a říkali si, co je hergot tohle, co jsou zač? Takový na ně udělali dojem. A oni hráli opravdu skvěle, i na ty levný nástroje a s tím, že bubnovali na plastový stůl. Takže hned druhý den jsem ho nastěhoval k sobě a začal pracovat s kapelou. Myslím, že pro ně je to docela jízda, kam se za tak krátkou dobu dostali. Jen si to představ, chlap vyleze z vězení, za tři dny mi zavolá - a za chvíli zná v branži každého, od DJ Cleo až po Zolu - během jednoho dne se setká s každým, koho kdy viděl v televizi. A o týden později se baví v zákulisí se Snoopem. Pak byl na workshopu s Black Eyed Peas, a jeho první rozhovor s ním dělala CNN! Teď už nahráváme, jsme u čtvrtého, pátého tracku.

KJ Říkal jsi ale, že zbytek kapely je ještě ve vězení...

Lance: Ano, většina ještě sedí. Příští týden je tam navštívíme a uděláme jam session. Můžeš se přidat, jestli chceš. Je to tam drsný. Jedna holka, co s námi chce dělat dokument tam chce točit za každou cenu. Hergot umíš si představit mladou holku z televize ve vězení? Ty chlapi snad rozmlátí mříže.

KJ Takže s nimi budeš točit ve vězení?

Lance: Chceme o nich natočit dokument. Rozhodli jsme se natočit CD, které by vyprávělo jejich příběh jako kdyby to byl film. Od večírků a života ulice udělá celý ten dramatický oblouk. Jeho tehdejší holka byla prostitutka, takže jeden pěkný track je věnován jí. Začneme tím, jak vyrůstal v townshipu a jak se dostal ke zločinu, to bude na několik tracků. Jak plánují přepadení, pak akce sama, pak úprk před zákonem, honička s policejními auty, helikoptérou - s celou parádou. Nakonec se v tom kradeným autě vybourali a chytli je. Pak přijde pasáž z vězení. Jak je odsoudili, soudce během procesu, a pak rappeři ve vězení, je tam i samotka, všechno. Pak návrat z vězení - a» už dopadne jakkoli. Takhle nějak si to představujeme a oni to samozřejmě celé dokážou zahrát živě, což bude skvělý.

KJ Takže je to vlastně živě vystupující hiphopová skupina? S živou basou a bubny?

Lance: Živý hip hop, s prvky kwaita. Celé je to živé vystoupení. Co mi lidi říkali, jejich texty jsou prý neuvěřitelný [texty jsou v jazyce Zulu]. Ten chlápek co mě oslovil, hlavní textař, je prý skvělý. Já jim nerozumím. Ale i bez toho poznáš, že to je dobrý.

KJ Je to neuvěřitelný příběh. Kdy plánujete vydat nahrávku?

Lance: Já bych opravdu rád, aby dělali předkapelu Jaye-Z, to by bylo skvělý. Album potřebuje čas. Oni by nejradši prorazili ještě dneska, ale já tomu chci dát čas - zájem médií je třeba získávat postupně. Jsou to skvělí kluci a opravdu jim přeju úspěch.

KJ Kdy dokončíte ten dokument?

Lance: Natáčet budeme průběžně, po celou dobu. Počítám, že to budou tak dva měsíce. Pak budeme mít dost materiálu abychom mohli začít stříhat, to už budeme vědět, jak chceme ten příběh pojmout. Oni se teď velmi zapáleně vrhli do veřejně prospěšných prací, a do vystupování ve věznicích. Ale je tu problém - máš tu chlapy, kteří skončili ve vězení za těžké zločiny a když se dostali ven staly se z nich obrovský hvězdy. A co teda budou vykládat vězeňskému publiku, že zločin se nevyplácí? To bude trochu problém. - co nám tu vykládáte, že jste na to doplatili - podívejte se, kde jste dneska...

KJ děláte předkapelu Jay-Z a televize o vás točí film.

Lance: Takže jak mají přesvědčit, že zločin se nevyplácí, když jim se to, že se zločinu zřekli vlastně svým způsobem velice vyplatilo? ...v každém případě, kapela se jmenuje Gumshev, a album nazvali "Straight Out of Prison".

KJ A co teď podniká Zola? Co mu přinesl obrovský mezinárodní úspěch Tsotsi, kromě toho, že byl hlavní hvězdou na koncertu jihoafrické hudby v Brooklynu, a podnikl turné po Německu?

Lance: Je ještě slavnější než před tím. Stal se vlastně naším vyslancem po celém světě - cestuje po Africe, a nyní i do Evropy a New Yorku. Před Tsotsi byl nejznámější hudebník tady u nás. Teď je u nás skoro stejně slavný jako Nelson Mandela. Vážně - v nedávném průzkumu veřejného mínění byl na druhém místě za Nelsonem Mandelou. To je moc filmu ve spojení s hudbou - a pro mladé lidi u nás to je velká inspirace.

Film Tsotsi bude v Čechách uveden letos na jaře v rámci Projektu 100. DVD "Tsotsi: Music Video From and Inspired by the Motion Picture" a CD kapely Gumshev, "Straight Out of Prison" vydalo Ghetto Ruff Records.

www.projekt100.cz
www.ghettoruff.co.za