ROZHOVORY A ČLÁNKY

HUDBA STARÁ JAKO MŮJ JAZYK

Text: Craig Duncan

V květnu bude mít v Praze premiéru nový film o zpěvačce Bi Kidude, jednom z nejmimořádnějších a nejcharizmatičtějších hudebních talentů světa.

Nikdo neví, jak je Bi Kidude doopravdy stará. Ona sama tvrdí, že jí je 113 let, přestože tvůrci filmu Hudba stará jako můj jazyk jsou přesvědčeni, že jí není více než 97. Každopádně je však nejstarší aktivní umělkyní na světě.

V životě Bi Kidude není snadné rozlišit fakta a mýty. Jsou však věci, kterými si můžeme být docela jistí. Ve 20. letech byla na Zanzibaru známou dětskou zpěvačkou. Zpívala taarab, afro -arabskou hudbu typickou pro východní pobřeží Afriky. Na útěku z neš»astného manželství opustila ostrov a se skupinou potulných zpěváků se vydala naboso na cestu po Východní Africe. Na Zanzibar se vrátila na počátku 30. let. Znovu se provdala, znovu rozvedla, pak odjela do Severní Afriky. Na konci 30. let byla jednou z nejpopulárnějších zpěvaček tanečních kapel v Dar es Salaamu a vystupovala před plným hledištěm v městském Egyptském klubu. Ve 40. letech se vrátila na Zanzibar, kde žije dodnes. Nadále zůstává profesionální hudebnicí na plný úvazek. Pravidelně zpívá a bubnuje na Zanzibaru a v koncertních sálech a na hudebních festivalech po celém světě.

Snímkem Hudba stará jako můj jazyk nás z větší části provází sama Bi Kidude. Je skutečně legendární postavou, neúnavnou umělkyní a duchaplnou vypravěčkou. Kamera ji provází po čtyři roky, a to jak na Zanzibaru, tak na evropských turné. Bi Kidude vypráví o životě a hudbě, zatímco kouří, popíjí pivo a flirtuje s muži, kteří by klidně mohli být jejími pravnuky. Poodhalí nám také tajemství obřadu Unyago, svahilského rituálu pro dívky, které se chystají vstoupit do manželství. Bi Kidude je známá tím, že tento obřad provádí již od mládí. Součástí rituálu Unyago je festival zpěvu a tance trvající celou noc. Budoucí nevěsta se při něm z písní o tématech jako monogamie, orální sex a ženská hygiena dozvídá o všech aspektech manželského života. Obřad Unyago je jednou z vrcholných scén filmu: Bi Kidude buší do bubnu a prostřednictvím písně barvitě popisuje sexuální techniku.

Nejvíce se však Bi Kidude proslavila písněmi v tradičním zanzibarském hudebním stylu známém jako taarab. Taarab se zrodil na Zanzibaru v 19. století, kdy obchodní lodě z Perského zálivu musely strávit na ostrově tři měsíce v roce při čekání na změnu větru. Taarab je tak spojením převážně východoafrických a arabských vlivů a nástrojů. Hrají ho skupiny hudebníků i samostatní zpěváci a jeho nejvýraznějším rysem jsou především působivé vokální melodie zpívané ve svahilštině. Bi Kidude tvrdí, že se taarab naučila na začátku 20. století, kdy na ulicích sedávala pod okny zpěváků a učila se jejich písničky nazpamě». Taarab je svým způsobem esencí samotného Zanzibaru. Díky poloze v Indickém oceánu, jen kousek od východního pobřeží Afriky, byl tento ostrov dlouho klíčovým místem střetů afrických a arabských kultur. Andy Jones, režisér filmu Hudba stará jako můj jazyk, podotýká:

"Zanzibar je takový tavící kotel; setkávají se tu lidé ze všech koutů světa. Jestli jste Afričan nebo Arab, to záleží na vašem rozhodnutí stejně jako na vašem vzhledu nebo vašem původu. Můžete tady potkat lidi s celkem světlou kůží, kteří o sobě tvrdí, že jsou Afričani, a naopak."

Kde je skupinová identita rozostřená a kde se každý člověk definuje na základě svého vlastního rozhodnutí, tam vzniká prostor pro zrod mýtů. A mýty, které obklopují Bi Kidude, se netýkají jen její dávné minulosti; jsou stejně živé a aktivní i v současnosti.

"Je to malý ostrov, kde má každý rád drby," vysvětluje Jones. "Na Zanzibaru má každý příběh vždycky deset různých verzí, ne-li víc."

Nikde v celém filmu není tato skutečnost tak patrná jako ve scéně Bi Kidudina "vzkříšení". Zatímco je zpěvačka na turné v Evropě, Zanzibarem se rozšíří zpráva o její smrti. Ostrov jí vzdává hold a davy lidí se mačkají na letišti a čekají na letadlo s jejím tělem. Letadlo přistane a Bi Kidude -živá a zdravá -projíždí městem na korbě pickupu, zatímco davy jí provolávají slávu a skandují: "Vstala z mrtvých!" Jak se falešná zpráva o jejím úmrtí mohla v její vlasti tak rozšířit? Andy Jones má svou vlastní teorii:

"Z toho, co jsem slyšel, se dohaduji, že někdo z jejího okolí, možná některé z jejích adoptovaných vnoučat, pustil tu fámu do éteru, protože mu docházely peníze. Kdyby si všichni mysleli, že je mrtvá, byla by to šance dostat se k jejímu majetku. Bi Kidude ve filmu tvrdí, že byla dlouho pryč, na dlouhém turné, a tak si lidé možná prostě mysleli, že umřela. Je nesmírně velkorysá a diplomatická, když tohle říká."

Filozofický postoj Bi Kidude k penězům se ve filmu objevuje několikrát. Působivá je scéna, ve které Bi Kidude po evropském turné poprvé v životě zbohatne a vrací se na Zanzibar s tisíci amerických dolarů v hotovosti. Nastěhuje se zpátky do svého chátrajícího domu a během čtrnácti dní všechny peníze až do posledního centu rozdá. Lidé stojí fronty před jejím domem, aby ji požádali o pomoc: sousedi, vzdálení příbuzní, cizí lidé, kteří potřebují zaplatit účty za doktora nebo školné. Nikdo neodchází s prázdnýma rukama a netrvá ani dva týdny a Bi Kidude je bez peněz. Filmařům k tomu říká:

"Narodila jsem se chudá. Proto budu š»astná bez ohledu na to, jestli něco mám nebo nemám nic. Chápete mě?"

Andy Jones k této scéně doplňuje:

"Tohle je věc, která podle mého názoru spoustu lidí rozesmutní, když ji uvidí. Na jedné straně je to tak trochu smutné, to, že by si přece zasloužila mít něco víc za to, co dokázala. Na druhé straně si myslím, že získává obrovskou sílu z vědomí, že je schopná lidem kolem sebe pomáhat. A vůbec nezáleží na tom, že ti lidé možná nejsou její pokrevní příbuzní, nebo že jsou mezi nimi i takoví, kteří si své problémy jen vymýšlejí. Ona je v situaci, kdy může strčit ruku do kapsy a dát lidem to, o co žádají. Podle mě to je něco úžasného a je to skvělý důkaz její lidskosti."

"Pokud jde o její postavení, zřejmě není na místní poměry tak špatné. Má dům s elektřinou a s tekoucí vodou, má postel. Rozhodně ale není bohatá -kdyby ji člověk měl srovnat s jinými slavnými světovými zpěvačkami, byla by na tom žebříčku až úplně dole. Dělá mi jen starosti, co s ní bude, až nebude moct zpívat. Až ty peníze za zpívání nebude dostávat, a tudíž nebude mít žádný pravidelný příjem, a bude muset zaplatit třeba nemocniční poplatky. Není to dlouho, co podstoupila operaci kýly, a čtyři měsíce teď nemůže zpívat a bubnovat nemůže šest měsíců. Musí si dát na chvíli pauzu, a tak bude méně peněz za živá vystoupení. A to je právě ten problém: když má peníze, je obklopená lidmi, a když je nemá, ocitá se sama."

Film bude mít distribuční premiéru v pražském kině Světozor. Je to příhodné místo, protože právě v tomto kině si odbyl svou světovou premiéru, a to v rámci festivalu MOFFOM (Music on Film / Film on Music) v říjnu loňského roku. Andy Jones přivezl film na festival doslova 48 hodin poté, co ho dokončil. Vzhledem k uvedení v tak krátké době po dokončení nepředcházela filmu žádná publicita. Přesto se promítal před nabitým sálem a v diváckém hlasování ´o nejlepší film´ získal třetí místo.

V únoru měl snímek Hudba stará jako můj jazyk premiéru v Zanzibaru v Tanzánii. Do otevřeného amfiteátru v zanzibarské Staré pevnosti se na něj přišlo podívat kolem 2 500 lidí. Bi Kidude samozřejmě seděla v první řadě a pro diváky sedící v její blízkosti film ´naživo´ komentovala. Andy Jones říká:

"V listopadu viděla předpremiéru, takže věděla, co může očekávat. I přesto však měla velkou radost, že může film vidět spolu se všemi, kdo v něm účinkovali. Natáčení sice skončilo, ale tím příběh Bi Kidude rozhodně nekončí. Bude fascinující sledovat, co se stane v příštích letech."

Hudba stará jako můj jazyk
Kino Světozor
Po 14. května 20.00

www.asoldasmytongue.net

VTIP A MOUDROST BI KIDUDE

O sexu:"Nezáleží na tom, jestli máte šedivé vlasy, dokud váš nástroj funguje."

O alkoholu:"Když chcete pít, musíte respektovat lidi, být v pohodě. Chápete? Když se perete a obtěžujete ostatní, není to správná opilost. Pití by měl být požitek."

O penězích:"Co jsou vlastně peníze? Znala jsem peníze od chvíle, kdy zavedli rupie. Než se objevily šilinky, byla jsem už rozvedená."

O hudbě:"Piju, kouřím a zpívám. Nepotřebuju ani mikrofon; prostě zpívám."

O stáří:"Pořád bych vás dokázala přeprat. Přelstila bych vás. Řekla bych: pojďte pomoct staré ženě. A pak bych vás svojí holí přivedla k rozumu."

O důchodu:"Hudba je můj život. Kdybych přestala zpívat, jak bych mohla přežít?"